Zdroje:
Historický text: autor MUDr. Karel Havránek (lékař Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň ) s laskavou pomocí prim. Kubáta v části historické, Plzeň 10.6.2005.
Webové stránky: https://www.fnplzen.cz/cs/historie_fn s použitím brožury Historie plzeňské medicíny PhDr. Miroslava Bílka (zpracováno a aktualizováno v Plzni 1. 10. 1993 pro potřeby FN Plzeň,upravila a doplnila Mgr. Renata Jenšíková)
Webové stránky: https://www.asb-portal.cz/architektura/obcanske-stavby/zdravotnictvi/plzen-ma-nove-spickove-onkologicke-centrum Plzeň má nové špičkové onkologické centrum Publikováno 20. ledna, 2012
Webové stránky: Plzeňská lůžková zařízení http://paichl.cz/knihy/PLZ_luzka.htm
................................................................................
První zmínky o onkologické léčbě, resp. radioterapii, v Plzni se objevují po 1. světové válce a jsou spojeny jednak se jménem primáře tehdejšího Ústředního rentgenového oddělení Městské všeobecné veřejné nemocnice (MěVVN) MUDr. Čipery a dále se jménem doc. Mikoláše, přednosty Gynekologického oddělení MěVVN, který ve třicátých létech 20. století za finanční dar k uctění památky ředitele Škodových závodů ing. Havránka instaloval na svém oddělení rentgenový ozařovač Stabilivolt, pořídil malou sadu radiových tub a s touto výbavou prováděl v Plzni kombinovanou teleradioterapii a intrakavitární brachyradioterapii zejména gynekologických nádorů (po 2. světové válce pak již jako profesor Mikoláš absolvoval stáž v Paříži u prof. Coutarda a prof. Regauda). Oficálním rokem zahájení onkologické rtg terapie je uváděn r.1936 v prostorách suterénu nově postaveného chirurgického pavilonu č.7.
Začátkem 2. světové války došlo v Plzni k rozšíření teleradioterapie nádorových i nenádorových chorob po instalaci terapeutického rentgenu firmy Siemens na Ústřední rentgenové oddělení MěVVN na jeho detašované radioterapeutické pracoviště v suterénu pavilonu č.7 (chirurgický pavilon), kdy bylo od r.1941 lůžkové oddělení pro radiační onkologickou terapii. Z dodávek UNRRA pak na toto pracoviště přibyl po 2. světové válce ještě kontaktní rentgenový ozařovač firmy Philips, hloubkový rentgenový ozařovač firmy Keleket a radiové jehly a tuby kanadské výroby. Nemocnice pořídila krátce na to ještě český Vinopalův rentgenový ozařovač. V rámci Ústředního rentgenového oddělení MěVVN se radioterapií zabýval zejména prim. Čipera a asistent chirurgického odd. MUDr. Holík. Léčba byla prováděna ambulantně nebo z lůžek jiných oddělení. Radioterapie gynekologických nádorů byla prováděna na Gynekologickém oddělení na Slovanech.
Obrázek: Radioterapeutické pracoviště a oddělení v suterénu pavilonu 7 vybudovaného v r.1931. (foto zdroj archív web Plzeňský architektonický manuál)
V roce 1952 byla Městská všeobecná veřejná nemocnice přejmenována na Fakultní nemocnici KÚNZ (Krajský ústav národního zdraví). Když byla kolem r. 1954 radioterapie uznána jako samostatný léčebný obor, byla pak i v Plzni v r.1958 organizačně oddělena od Ústředního rentgenového oddělení a vzniklo samostatné Radioterapeutické oddělení, jehož prvním přednostou byl primář MUDr. Alois Kubát. Oddělení mělo kromě ambulantního úseku asi 30 lůžek v ponurých prostorách suterénu pavilonu č.7. V r. 1959 byla na oddělení instalována jako třetí v tehdejší ČSR kobaltová bomba pro statickou teleradioterapii sovětské výroby GUT 400 a přibyl i povrchový rentgenový ozařovač firmy Műller RT 100. Oddělení postupně převzalo i léčbu gynekologických nádorů. Klasická Heymanova tamponáda karcinomu děložního těla ale nikdy v Plzni prováděna nebyla, oddělení nemělo potřebné 5 mg tuby radia, intrauterinní nálož sestávala z lineárního zářiče a několika tub volně uložených do děložních rohů a zbylé děložní dutiny. Kolem r.1965 oddělení zavedlo u nádorů děložního čípku a děložního těla techniku manuálního afterloadingu podle Henschkeho v modifikaci pražského primáře MUDr. Hlasivce. U intrakavitárních brachyterapií karcinomů děložního těla se absorbovaná dávka ordinovala a vyjadřovala stále v miligramhodinách. Asi od r. 1977 bylo oddělení vybaveno pojízdným diagnostickým rentgenem, kterým se makety zdrojů lokalizovaly alespoň v předozadní (dále jen AP/PA) projekci s následnou optimalizací nevhodných poloh. Kolem r.1980 se u karcinomu děložního čípku přešlo k vyjadřování dávky v Gy v referenčních bodech A a B.
V průběhu 60. let se na oddělení začalo běžně stanovovat izodozní rozložení dávky u technik s více jak dvěma poli ve 2 D. Do obrysu pacienta sejmutého pantografem nebo obloukem s jehlicemi se promítaly diapozitivy transverzálních řezů těla z Holfelderova anatomického atlasu z kadaverózních preparátů a po zakreslení struktur vnitřních orgánů se pak s přihlédnutím k nálezům daného pacienta odhadem zakreslil cílový objem. Po volbě ozařovacích polí se pak pomocí skládání izodóz prosvěcováním dávkových profilů nakreslených na průhledných rtg filmech stanovovala izodozní distribuce a začala se provádět optimalizace zjištěného dávkového rozložení. Pro nízkou průchodnost přístroje GUT 400 neumožňujícího provádět izocentrické techniky nebylo tehdy ale možno ozařovat všechna pole v každé frakci, i když se již tehdy ozařovalo ve dvousměnném provozu. Při technikách předozadních polí, při křížovém ohni nebo box technice pacienti střídali pozici na zádech a na břiše, protože tehdejší ozařovací stůl neměl otvor pro ozáření zespodu. Oddělení bohužel nebylo vybaveno simulátorem. Korekce zaměření se prováděly alespoň částečnou simulací ozařovacích podmínek na diagnostickém rentgenu se značením ozařovacích polí na těle pacienta rtg kontrastními značkami. Verifikační portfilmy se prováděly jen u vybraných technik jako např. u mantle techniky ozáření Hodgkinova lymfomu nad bránicí.
Kolem r. 1969 byl instalován na oddělení první rotační kobaltový ozařovač československé výroby Chisobalt s poloměrem rotace (dále jen SAD – source axis distance) 80 cm a cesiový ozařovač Cesiotherax pro statickou paliativní terapii s SSD 35 cm (source skin distance). Ani toto rozšíření výbavy ale neumožnilo ozařovat všechna pole v každé frakci a kvůli konstrukci ozařovacího stolu s „páteřním nosníkem“ nebylo možno ozařovat skrze stůl zespodu při úhlu ramene kolem 180 stupňů, takže pacienti stále měnili ozařovací pozici. V téže době se ke stanovení dávkového rozložení ve 2 D začal používat výpočetní program (dále jen TPS – treatment planning system) vyvinutý radiofyzikem oddělení Ing. Machem. Rotační izocentrický ozařovač a výpočetní program umožnily tam, kde to dovolil ozařovací stůl, zavedení izocentrických technik beze změn pozice pacienta, začala se používat pohybová kyvadlová terapie nejčastěji k radikálnímu ozáření nádorů prostaty a jícnu. Stále ale citelně chyběl simulátor a oproti jiným pracovištím v republice plzeňské pracoviště nemělo ani žádné zkušenosti s kruhovým urychlovačem částic, s betatronem.
Obrázek: Radionuklidový cesiový ozařovač Cesiotherax, Radioterapeutické oddělení pavilon 7, v provozu do r.1992. (foto zapůjčeno z archívu FN Plzeň)
Technické vybavení a prostorové podmínky oddělení v suterénu chirurgického pavilonu č.7 se v období nárůstu incidence zhoubných nádorů v 60.-70. létech, v období rozšiřování indikací teleradioterapie spolu s rozmachem indikací chemoterapie, staly neudržitelné. Dalšímu přednostovi oddělení primářce MUDr. Evě Kotorové se podařilo spolu s tehdejším ředitelem Fakultní nemocnice Plzeň MUDr. Žižkou prosadit odvážný záměr rekonstruovat pro potřeby oddělení celý Fodermayerův pavilon v Plzni-Doudlevce (původně zde sídlily obory neurologie a psychiatrie), čímž vznikly 4 lůžkové jednotky, každá s cca 25 lůžky. K obou křídlům pavilonu byl v přízemí přistavěn nový ozařovací trakt se čtyřmi ozařovnami pro těžké ozařovače a pracovištěm pro simulátor. K základnímu vybavení úseku teleterapie pak byla po pečlivém zvážení zvolena poprvé v tehdejší ČSSR renomovaná americká firma Varian (lineární urychlovač Clinac 2100 C, simulátor Ximatron CX, plánovací systém CADPLAN, verifikační systém RMS 2000). Byla pořízena kvalitní dozimetrická aparatura s automatickým vodním fantomem, standardní dozimetr firmy Farmer, kompletní termoluminiscenční aparatura pro klinickou dozimetrii. Zbylé ozařovny byly osazeny izotopovými ozařovači tuzemské firmy Chirana. Na brachyterapeutickém úseku byl instalován automatický afterloadingový přístroj firmy Nucletron s vysokým dávkovým příkonem (HDR – high dose rate). Díky tomu, že oddělení nikdy před tím nemělo ani klasický simulátor, pracoviště prakticky minulo klasickou éru 2D plánování podle kostěných struktur a rovnou přešlo na techniku 3D tradiční konformní radioterapie. První pacienti byli ozářeni na lineárním urychlovači na podzim r. 1992. Na rozdíl od jiných krajských pracovišť, jejichž rekonstrukce byla hrazena centrální dotací, platila celou investiční akci ukončenou v r. 1992 FN Plzeň ze svého rozpočtu, takže další potřebné investice zejména do výpočetní techniky nebylo možno čekat. Proto mladý sekundář oddělení MUDr. Martin Konečný v říjnu 1992 založil Nadaci Život proti rakovině, jejímž základním cílem bylo materiálně podporovat Radioterapeutické oddělení. Z prostředků Nadace byla na celém Fodermayerově pavilonu poprvé v celé FN Plzeň vybudována počítačová síť umožňující efektivně budovat a využívat centrální databázi pacientů na každém pracovišti oddělení. Zásluhou Nadace byl také v r. 1999 nahrazen již nevyhovující kobaltový ozařovač Chirana přístrojem Teragam tuzemské výroby.
Pro potíže s kompatibilitou transportních médií dat z diagnostických CT do TPS (původně používané 8“ diskety nově instalovaná CT již nepodporovala) byl TPS Cadplan kolem roku 1995 nahrazen plánovacím systémem PLANW autorů Ing. Macha a Ing. Mouryce, umožňující použití metod pohledu z ohniska (beam eye view – BEV) a digitálně rekonstruovaných snímků z CT dat (digitally reconstructed radiograph – DRR). Podařilo se pak i on line propojení diagnostického CT pracoviště na pavilonu 22 s TPS ve Fodermayerově pavilonu, které značně zjednodušilo a urychlilo přenos dat. Během cca 5 -10 let byla postupně zavedena do rutinní praxe metoda 3D tradiční konformní radioterapie u všech adjuvantních a radikálních indikací kromě nádorů CNS a nádorů hlavy a krku. Linac Clinac 2100 C nebyl osazen multileafovým kolimátorem, takže všechna pole nepravidelného tvaru byla kolimována individuálně odlévanými stínícími bloky navrženými metodou BEV. Kromě kontroly a dokumentace ozařovacích polí snímky na simulátoru bylo důsledně zavedena i kontrola a dokumentování ozářených polí pomocí portfilmů, při aplikaci první frakce byla prováděna dosimetrie in vivo. Kontrola přenosu ozařovacího plánu na pacienta pomocí DRR si vzhledem k poskytované míře jistoty bezchybného postupu našla rychle velkou oblibu i za cenu časově náročného konturování sad čítajících běžně 60-70 CT řezů u jednoho pacienta.
V roce 1995 převzal od prim. Kotorové vedení oddělení MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D. Během jeho působení se vedle radioterapie na oddělení hodně rozšířily indikace chemoterapie, imunoterapie, hormonální a biologické léčby a velká pozornost spolupráci s komplementem a patologií pro využití markerů a dalších prognostických laboratorně detekovatelných faktorů v klinické praxi oddělení. Začala praktická výuka studentů LF UK Plzeň. Postupný přesun léčby do ambulantní sféry si vynutil zřízení denního stacionáře k ambulantní aplikaci chemoterapie. Zvětšila se účast pracoviště v mezinárodních klinických studiích a prezentace oddělení veřejnosti odborné i laické.
V roce 2003 bylo nutné amortizovaný simulátor, lineární urychlovač a dosimetrickou aparaturu obměnit za nové a tentokrát výběrové řízení vyhrála nabídka firmy Elekta ( Linac Precise a simulátor Precise SIM, TPS PLATO firmy Nucletron), akce byla opět financována z prostředků FN Plzeň. I když nová technika podstatně zjednodušila a zrychlila přípravu a provádění 3D tradiční konformní radioterapie, přesto kapacita dvou denních směn jednoho urychlovače nestačila pokrýt potřeby regionu a objednací doby byly stále nepřiměřeně dlouhé. Díky intensivní aktivitě prim. Fínka a využití projektu fondu PHARE se podařila instalace druhého urychlovače, CT simulátoru a chybějící části dosimetrické aparatury pro techniku IMRT.
Obrázek: Radioterapeutické oddělení (Fodermayerův pavilon) FN Plzeň. (foto S.Vokurka)
Koncem roku 2008 byla zahájena výstavba nové budovy Komplexního onkologického centra v areálu FN na Lochotíně v hodnotě (dodavatelem stavby se stala na základě výběrového řízení společnost Skanska CZ. rozpočet z dotací Evropské unie, Ministerstva zdravotnictví, prostředků FN Plzeň - náklady na výstavu 660 milionů, náklady na vybavení cca 350 milionů korun.) Stavebně je pavilon členěn na tři podzemní a čtyři nadzemní podlaží, z toho čtvrté tvoří zahrada na střeše.
Obrázky: Průběh stavby nové budovy Onkologické a radioterapeutické kliniky, LF UK a FN Plzeň. (foto z archívu K.Vasileva)
Samotná budova byla hotova v září 2010, započalo umisťování a seřizování přístrojů ve spolupráci s Úřadem pro jadernou bezpečnost. Od května 2011 již plně probíhala léčba pacientů v novém areálu a Fodermayerův pavilon zůstal opuštěný. Kromě mnoha ambulancí a velkého denního stacionáře zahrnovala budova prostory až pro 90 hospitalizačních lůžek, 4 lineární urychlovače, 2 simulátory a zázemí pro umístění přístroje sonografického, CT a 3T MRI.
Obrázek: Budova v celkovém pohledu - Onkologická a radioterapeutická klinika, LF UK a FN Plzeň, 5/2018. (foto S.Vokurka)
Obrázek: Hlavní vstup - Onkologická a radioterapeutická klinika, LF UK a FN Plzeň, 8/2017. (foto S.Vokurka)
Za své aktivity profesní, publikační a pedagogicko-vědecké obdržel primář Jindřich Fínek titul docent v roce 2005, v roce 2012 byl jmenován profesorem a roku 2014 pak přednostou Onkologické a radioterapeutické kliniky, v roce 2018 děkanem Lékařské fakulty v Plzni, Univerzity Karlovy.
Budova onkologie získala řadu ocenění již v minulosti – například v roce 2011 v soutěži Stavba roku Cenu předsedy Senátu Parlamentu ČR nebo v roce 2019 3. místo v soutěži Zelená střecha roku. Cenu Opera Civitatem převzal v 10/2021 ředitel FN Plzeň Václav Šimánek z rukou ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha ve Španělském sále Pražského hradu, jako ocenění za nejvýznamnější a nejkvalitnější investiční realizaci pro rozšíření a zkvalitnění zdravotní péče ve městě v letech 1991-2021, za vybudování komplexního onkologického centra s přihlédnutím k výstavbě zdravotnických objektů sloužících občanům města Plzně a západních Čech.
Ani naší klinice a některým našim pacientů se nevyhnula potřeba ošetřování v "covidovém" režimu v období od 3/2020. Naštěstí díky zavedeným opatřením a nasazení všech našich zdravotníků nebylo nutné uzavírat provozy aktivní onkologické ani symptomatické léčby a péče.
Obrázek: COVIDOový režim v době pandemie COVID-19, 3/2020. (foto S.Vokurka)